Kvůli pálení listí, klestí či odpadu v rámci podzimních prací nebo plošnému vypalování starých suchých porostů, dochází každoročně ke vzniku požárů, které způsobí četné újmy na zdraví a mnohamilionové škody na majetku.
Požáry přírodních porostů způsobené zakládáním ohňů a vypalováním si od roku 2001 vyžádaly 25 obětí a zraněno bylo 351 osob. Oheň v otevřeném prostoru se může velice snadno vymknout kontrole a způsobit nejenom značné škody na zdraví a majetku, ale také závažné ekologické následky, například v podobě ztráty části lesa či úhynu živočichů.
I zdánlivě tak bezpečná činnost, jako je spalování shrabaných porostů, mívá mnohdy neblahé následky. Při silném větru dochází velice snadno k rozšíření ohně mimo ohniště a zejména starší lidé, kteří mají často omezené možnosti pohybu, mohou v takovýto okamžik podlehnout panice nebo ztrátě orientace.
Zákon zakazuje vypalování porostů
Podle § 17 odst. 3 písm. f) zákona č.133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, nesmí fyzická osoba provádět vypalování porostů, jinak se dopustí přestupku podle § 78 odst. 1 písm. s) citovaného zákona. Za tento přestupek lze uložit pokutu do výše 25 000 Kč. Podle § 5 odst. 2 citovaného zákona právnické a podnikající fyzické osoby nesmí vypalovat porosty.
Při spalování hořlavých látek na volném prostranství jsou povinny, se zřetelem na rozsah této činnosti, stanovit opatření proti vzniku a šíření požáru. Spalování hořlavých látek na volném prostranství včetně navrhovaných opatření jsou povinny předem oznámit územně příslušnému HZS kraje, který může stanovit další podmínky pro tuto činnost, popřípadě může takovou činnost zakázat.
Při porušení této povinnosti se dopustí právnická nebo podnikající fyzická osoba správního deliktu podle § 76 odst. 2 písm. n) citovaného zákona. Za tento správní delikt jim může nýt uložena pokuta až do výše 500 000 Kč.
Pálení biologického odpadu lze provádět za podmínek stanovených jednotlivými obcemi (nežádoucí znečišťování ovzduší, obtěžování okolí apod.) jen na předem připravených přiměřeně velkých hromadách za trvalé přítomnosti alespoň jedné dospělé osoby a prostředků na prvotní hasební zásah.
|
Desatero správného užívání spotřebiče paliv:
1. Umístění Podle druhu prostoru je nutné správně zvolit i druh spotřebiče. Ne každý spotřebič může být umístěn v jakémkoliv prostoru, např. v garážích nebo autodílnách je možné umístit pouze spotřebiče pro tyto prostory vhodná.
2. Připojení Pro správnou funkci spotřebičů je potřebné i jejich odborné připojení k příslušnému topnému médiu (plyn, elektřina, LTO apod.). Správné připojení bývá v převážné většině i předmětem výchozích zkoušek nebo revizí.
3. Dostatečný přívod vzduchu Většina spotřebičů potřebuje ke své správné funkci i dostatek spalovacího vzduchu. Posouzení tohoto požadavku, popř. stanovení dalších případných opatření, bývá součástí příslušné technické, či projektové dokumentace.
4. Odvod spalin Spaliny je třeba bezpečně odvést od spotřebiče do volného prostoru – většinou do komína. Správné připojení kouřovodu či odtahu spalin od spotřebičů podléhá revizi a pravidelné kontrole.
5. Používání předepsaného paliva Každý spotřebič je konstruován na určitý druh paliva, jehož používání je nutné dodržovat. Zejména u spotřebičů na pevná paliva bývá tato zásada často porušována.
6. Dodržování bezpečných vzdáleností Každý spotřebič by měl mít výrobcem stanoveny bezpečné vzdálenosti od hořlavých předmětů. Jejich dodržování je důležité pro zabránění vzniku požáru vlivem sálavého tepla.
7. Nehořlavé a izolační podložky, nehořlavé podlahy Uplatňují se zejména u spotřebičů na pevná paliva a brání vzniku požáru od vypadlých hořících částí paliva.
8. Dodržování návodů k obsluze Ke každému spotřebiči jeho výrobce přikládá i návod k obsluze. S tímto návodem je třeba se seznámit a při používání spotřebiče tyto zásady správného používání a manipulace i respektovat.
9. Používat schválená topidla Výrobce je povinen garantovat správnou a bezpečnou funkci spotřebiče. Proto nejsou povoleny žádné „domácí“ úpravy a vylepšení spotřebičů. Mohly by být opět příčinou vzniku požáru, výbuchu nebo jiné havárie.
10. Pravidelné čištění, kontroly a revize komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv Četnost těchto úkonů stanoví v podrobnostech nařízení vlády č. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv. Dodržovat tyto termíny je i v současné době povinností každého uživatele v rámci obecné prevenční povinnosti zakotvené občanským zákoníkem a zákonem o požární ochraně. Komíny, popř. i jiná vyústění spalin, které čištění nebo jinou údržbu nevyžadují, doporučujeme rovněž občas prohlédnout a překontrolovat.
Kontrolu komína by měla dělat odborná kominická firma (kominík), která o výsledku kontroly a případném vyčistění komína vystaví řádný doklad s razítkem a podpisem. Doklad musí mimo jiné obsahovat datum kontroly a vyjádření, zda je komín schopen bezpečného provozu. O přezkoušení komína je také třeba požádat při změně topného zařízení či paliva.
Jak často by měl být komín kontrolován a čištěn?
To je dáno nařízením vlády, které nabylo účinnost dne 1. ledna 2011. Kontrolu spalinové cesty podle nového nařízení smí provádět jen odborně způsobilá osoba, kterou je držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví. Čištění spalinové cesty, sloužící pro odtah spalin od spotřebiče na pevná paliva do výkonu 50 kW, je možné provádět i svépomocí. Čištění by mělo být zaměřeno zejména na odstraňování pevných znečišťujících částí nahromaděných v komíně.
Čištění spotřebičů na plynná paliva do výkonu 50 kW se podle vládního nařízení má provádět jednou ročně, u spotřebičů na kapalná paliva třikrát ročně a u kamen a kotlů do 50 kW používaných celoročně třikrát ročně. Kouřovody, na které jsou napojeny spotřebiče na pevná paliva, používané tzv. sezonně, tedy úhrnně méně než šest měsíců v roce, stačí jen dvakrát U nepoužívaného komína, který je v ústí zabezpečen proti vnikání dešťové vody a v místech připojení spotřebiče paliv je řádně označen tabulkou s nápisem „Mimo provoz“ nebo jiným vhodným způsobem, se kontrola a čištění provádět nemusí.
Jak poznáte, že je komín v pořádku?
Měl by mít kompaktní, nepoškozené, omítnuté a obílené zdivo. Vymetací otvory musejí být opatřeny dvojitými plechovými nebo betonovými dvířky. Dvířka nesmějí být poškozená a musejí být dostatečně těsná. Je třeba se přesvědčit, zda v komíně nejsou zazděné trámy. Minimální vzdálenost skladovaných hořlavých látek v půdních prostorách od komína je 1m. Komíny musejí být volně a bezpečně přístupné.
Co dělat, pokud v komíně začne hořet?
Pokud vznikne požár sazí v komíně, je nutno z blízkosti komínového tělesa urychleně odstranit všechen hořlavý materiál. Hořící saze nikdy nehasit vodou, komín by mohl popraskat. Hasiči používají k sražení a uhašení hořících sazí v komíně převážně suchý písek.
Vždy byste měli mít na paměti, že zákon o požární ochraně mluví jednoznačně: „Každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířata a majetek;“.
Požární hlásiče a detektory plynů
|
|
S rozvojem elektroniky a bezpečnostní techniky se stává standardem vyšší bezpečnost a s tím i požární ochrana. Nejjednodušší a nejlevnější cestou, jak podstatně zvýšit požární ochranu vašeho domova je montáž požárních hlásičů. Ty dokáží detekovat vznikající požár a upozornit své okolí.
|
|
Jak rychle vybrat správný požární hlásič
Nevíte-li, jak správně vybrat požární hlásič nebo plynový hlásič, postupujte podle následujícího rozdělení. Správným výběrem zajistíte optimální ochranu a minimalizujete případné škody při nehodě.
Kouřový požární hlásič: Má nejuniverzálnější použití jak v domácnosti tak v kancelářích. Není vhodný do prostor s tvorbou páry nebo velké prašnosti (koupelny, prašné provozy) nebo místnosti s krbem či kamny. |
|
Nová požární vyhláška
Od 1.července 2008 začala platit nová hasičská vyhláška schválená Evropskou unií. Tato vyhláška vyžaduje montáž požárních hlásičů do všech nově zkolaudovaných objektů.
Kde jsou nařízeny požární hlásiče:
|
INSTALACE HASICÍHO PŘÍSTROJE, KONTROLY:
Hasicí přístroj zásadně umisťujeme tak, aby byl vždy snadno viditelný a volně přístupný.
Rukojeť hasicího přístroje zavěšeného na svislé stavební konstrukci musí být nejvýše 1,5 m nad podlahou.
Hasicí přístroje umístěné na podlaze nebo jiné vodorovné stavební konstrukci musí být vhodným způsobem zajištěny proti pádu.
V dopravních prostředcích a na strojích se hasicí přístroje umisťují tak, aby nemohly ohrozit bezpečnost osob.
K označení místa uložení hasicího přístroje je určena bezpečnostní značka (tabulka) „Hasicí přístroj“. Tato značka nemusí být použita, je-li hasicí přístroj umístěn viditelně.
Počet hasicích přístrojů a správný druh s ohledem na využívání objektu nebo provozu vychází v současné době z požárně – bezpečnostního řešení stavby. Množství a typ hasicích přístrojů se v tomto případě stanovuje výpočtem.
V prostorách a zařízeních, u nichž nebylo stanoveno množství, druh a způsob vybavení věcnými prostředky PO, se zabezpečují a instalují hasicí přístroje na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu.
Každý hasicí přístroj musí být opatřen typovým štítkem, který kromě jiných údajů (název výrobce, datum kontroly, jméno a identifikační číslo revizního technika, všeobecné informace, atd.) musí obsahovat vyobrazení jak hasicí přístroj uvést do činnosti, na jakou třídu požárů je vhodný a na co nesmí být použit (například hašení elektrických zařízení pod napětím apod.) .
Kontrola hasicího přístroje se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy. Kontrolu, opravy a plnění hasicích přístrojů mohou právnické osoby a podnikající fyzické osoby provádět jen podle postupů stanovených výrobcem a jen prostřednictvím odborně způsobilých osob, které vlastní doklad opravňující k uvedeným činnostem. Kontrola hasicích přístrojů se provádí nejméně jednou za rok.
HP vodní, práškové a pěnové je nutno vyřadit po 20-ti letech od data výroby, HP s náplní CO2 je nutné vyřadit po 40-ti letech od data výroby
O provedené kontrole hasicích přístrojů vystaví oprávněná osoba záznam, ve kterém uvede základní údaje o kontrole, číslo dokladu a jméno osoby provádějící kontrolu, typové označení a výrobní čísla nádob hasicích přístrojů a výsledek kontroly. Hasicí přístroje, u nichž nebyly zjištěny závady, opatří osoba provádějící kontrolu kontrolním štítkem a plombou s datumem kontroly.
DRUHY HOŘLAVÝCH LÁTEK ROZLIŠUJEME: A B C D
Třída požáru A - požáry pevných hořlavých látek. Jedná se zejména o dřevo, papír, slámu, uhlí, gumu, textil, plast apod. Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje vodní, pěnové a práškové.
Třída požáru B - požáry hořlavých kapalin. Jedná se zejména o benzín, naftu, oleje, barvy, alkohol apod. Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje pěnové, práškové a halonové.
Třída požáru C - požáry plynných látek hořících plamenem. Jedná se zejména o propan-butan, zemní plyn, svítiplyn, acetylen, metan, vodík atd. Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje práškové, přístroje s náplní CO2 (oxidu uhličitého) a s čistým hasivem STAR CA-2.
Třída požáru D - požáry lehkých alkalických kovů např. hořčíku a jeho slitiny s hliníkem. Při hoření těchto kovů dochází k vývinu obrovských teplot, hašení takovýchto požárů vyžaduje použití speciálních suchých hasiv nebo speciálně upravených prášků.
